Proč neradi dáváme známky? Protože chceme hodnotit žáky objektivně i spravedlivě. Protože chceme, aby každý žák, rodič nebo učitel věděl, o čem známka vypovídá. To nejde vysvětlit napsáním nějaké číslice do klasifikačního archu. Ta číslice nikomu nic nevysvětlí. Naopak nám brání vytvářet u žáků pozitivní motivaci k tělesné výchově, ale ne jenom k ní. Chtějme po žácích, aby se učili proto, aby získali vědomosti a dovednosti a ne proto, aby získali známku. Tato motivace je nekvalitní, učí žáky podvádět a nevychovává. Učí je naopak, pro pozlátko udělat cokoli. Jak je to možné? Vzhledem k účasti učňů ve vyučování, lze získat z klasifikace motorických dovedností nejvíce dvě známky za čtvrtletí. Protože v září a říjnu chodíme ven běhat, tak to budou u 50% žáků dvě pětky za běhání, protože jejich výkon, vzhledem k věku, tomuto hodnocení (bohužel) odpovídá. Před třídními schůzkami napíšeme tedy do klasifikačního archu, jak je po nás požadováno, 2 x 5 a máme vystaráno!!! Ostatním žákům, kteří se účastnili výuky jenom 3 x a méně, napíšeme neklasifikován. Jak jednoduché, že? Jak budeme ale vysvětlovat žákům a rodičům, že někteří nechodí do tělesné výchovy vůbec a oni, kteří mají docházku 50% a běželi jako o život ( 1000 m za 8 minut a nejspíše poprvé v životě) mají v klasifikačním archu napsány dvě pětky? Hodnotit známkou je objektivně i prakticky možné jen u jednoduchých výkonů. V Tělesné výchově změříme čas, délku, počet chyb. Stejně tak v Matematice a Českém jazyce. Objektivně ale nelze známku stanovit vzhledem k míře vynaloženého úsilí, nadání žáků, jejich dispozicím atd. Nebo to snad někdo z učitelů dělá, když píše známku do klasifikačního archu? Nedělá, protože by musel přidat ještě stránku komentářů, o čem ta známka vlastně je. Je určitě výchovnější a spravedlivější psát jenom takové známky, kterým budou i ostatní rozumět (žáci, rodiče). V Tělesné výchově určitě vystačíme s jednou známkou za klasifikační období. PN, listopad 2008