K čemu mi je Tělesná výchova?

„A na co mně to bude…é?“

Tuto otázku, jsme my, děti týrající učitelé Tělesné výchovy, co by dítka školou povinná, skutečně neřešili. Dodnes jsme sice někteří ještě nevyužili těžce nabytou znalost výpočtu dvou kořenů kvadratické rovnice a pro některé poučky z  marxismu-leninismu jsme také jen obtížně nacházeli uplatnění – snad s výjimkou Leninova „učit se, učit se, učit se“ – ale ne zkoušet, čímž jsme omluvili své neznalosti v jiných předmětech. O „těláku“ jsme ale měli vždy jasno, stejně jako 99% většina našich spolužáků.

Zní to dnes neuvěřitelně, ale nás tělocvik bavil a na hodiny jsme se, až na zcela ojedinělé výjimky potvrzující toto pravidlo, skutečně těšili. Byli jsme rádi, že nemusíme trpět, nehybně dřepět v lavicích, něco psát nebo se snad obávat zkoušení. A pohyb nám dělal docela dobře na těle a ještě více na duši. Alespoň jsme to tak tenkrát cítili a proto jsme jej mnozí intenzivně vyhledávali i mimo vyučování. Protože za „komoušů“ byli lékaři odměňováni stálým platem, bylo i méně uvolněných z TV (kromě opravdu nemocných to vlastně nebyl nikdo). K uvolňování ani nebyl důvod, protože na hodinu těláku jsme chtěli být zdraví, abychom si hodinu pořádně užili a mohli si tak odpočinout od ostatních „obtížných" předmětů. Dnes si chtějí děti „odpočinout“ od tělocviku, který je příliš namáhavý narozdíl od ostatních předmětů. Z dříve, pro většinu populace, nejoblíbenějšího předmětu se postupně stal předmět nejméně oblíbený a my se s tím jen těžce smiřujeme. Dříve měli téměř všichni samé jedničky z TV a dnes dáváme běžně 3 a 4.

Máme-li nyní odpovídat „na co mně to bude…é dobrý?“ – nechápeme, jak se někdo může vůbec takto ptát. Téměř denně si to však vyslechneme z úst "našich" naříkajících námi týraných dětí, navštěvujících školu oproti areálu známé brněnské léčebny. Máme pocit, že jsme se zbláznili my nebo děti a že nejsme ve škole, ale v budově naproti. Asi tam brzy zamířím, když se mě bude někdo stále na totéž ptát. Než se tak ale stane, pokusím se odpovědět, abych to trochu oddálil.

Instinkt je něco, co člověk zdědil po předcích, aby přežil v okolním prostředí a nemusel to dnes a denně opakovaně "řešit". Bohužel instinkty u člověka vyhasínají, za což si sice člověk může sám, ale nikdo jiný důsledky za něj " řešit" nebude. To, že naši mládež nebaví se hýbat, znamená " jen", že ztrácí základní instinkt pro přežití a dostatečně neoceňuje, co jí Tělesná výchova dává dnes a hlavně jakou hodnotu potenciálně vnáší do dalšího  života. Není se co divit, že si to neuvědomuje dostatečně naše mládež, když to " neřeší" ani ti, kteří mají koncepci její výchovy přímo v pracovních kompetencích. Asi mají instinkty také vyhaslé. Viz např. dvacet let proklamovaná hodina pohybové aktivity denně, kterou má zajišťovat škola nebo alespoň třetí hodina Tělesné výchovy týdně, společenské ocenění práce učitele Tělesné výchovy atd. V našem školství a ve společnosti všeobecně stále převažuje názor, že je třeba se zabývat "důležitějšími" věcmi, než je tělesná výchova. Všichni ale tušíme, o co jde, když nám zrovna nejde o život?

Znovu tedy k otázce - "K čemu je mi Tělesná výchova?":

1. Umožní mi ve vyučování se hýbat.

2. Řvu a relaxuji.

3. Získávám pohybové dovednosti a vyvíjím se.

4. Tloustnu o něco méně.

5. Vytvářím si endorfiny – tzv. „hormony dobré nálady“.

6. Neučím se smysluplně trávit svůj volný čas.

7. Získám nové kamarády.

8. Naučím se při hře spolupracovat a komunikovat.

9. Jsem zdravější a výkonnější.

10. Začne mne více bavit život.

ad1} Pohyb je základním atributem života. Každá živá buňka se musí hýbat, pohyb je jí vlastní, jinak zahyne. Ani člověk, se nemůže zdravě vyvíjet bez pohybové aktivity. Pohyb je pro nás nezbytnou nutností. Pohyb formoval člověka během dlouhého vývoje živočišných druhů, s tím odkazem musíme všichni dnes žít.

ad2} Ve vyučování jste nuceni převážně zaměstnávat mozek duševní činností, což Vás hrozně vyčerpá - všichni víme, jak myšlení bolí. Při pohybové aktivitě si mozek odpočine a obnoví se jeho normální funkce. Je prokázáno, že pravidelné pohybové aktivity mají stejné účinky jako antidepresiva, snižují stres a úzkost. Je prokázáno vědeckými metodami (viz např. Tělesná Výchova a Sport Mládeže č.3/07), že pohybová aktivnost mozek rozvíjí a jeho činnost zlepšuje. K životu patří emoce (citové zážitky), které se realizují zejména ve sportovních hrách {volejbal aj.}.

ad3} Čím více provádíme různé pohybové činnosti, tím jsme šikovnější. Určitě se nám to bude někdy hodit (nemusíme si hned zlomit vaz, když zakopneme). Některé věci se již později nejde naučit nebo jen velmi obtížně a jen do určité míry (např. vlastnosti rychlost a obratnost).

ad4} Výdej energie je úměrný času věnovanému pohybovým aktivitám. Zejména aerobní déle trvající zatížení nám spotřebuje hodně kcal (J) a také vytvořené svaly spotřebují ke své činnosti hodně energie. Navzdory všem zázračným dietám stále platí, že aby člověk mohl snížit hmotnost, musí jeho výdej energie převyšovat jeho příjem z potravy.

ad5} Endorfiny jsou látky podobné drogám, které si organismus sám vytváří při aerobní zátěži {např. při souvislém běhu v trvání dvaceti minut a více}. Způsobují nám dobrou náladu, pocit štěstí.

ad6} Jedná se asi o nejdůležitější úkol školní tělesné výchovy – naučit žáky provádět celoživotně pohybovou aktivnost, vytvořit kladný vztah k pohybu, aby se stal nezbytnou součástí životního stylu. Ve způsobech trávení volného času máme na výběr mezi činnostmi pasivními: diváci televize aj., konzumenti jídla, drog, cigaret a alkoholu (jejich realizace nepředpokládá obvykle nějakou námahu, učení, jsou snadno dosažitelné) nebo činnostmi aktivními (musíme překonávat lenost a vyvinout zejména zpočátku značné úsilí, ale jsou nám dlouhodobě mnohem prospěšnější). Např. jsou to činnosti: učení se cizím jazykům, hraní volejbalu s kamarády .... Záleží jen na nás, co si vybereme. Pro toho, kdo umí lyžovat, bude dovolená v zimně zábavou i odpočinkem. Rekreačně je možné vykonávat rozmanité sporty celoživotně.

ad7} Neformální skupiny utvořené při sportovních aktivitách, jsou zdrojem společných zážitků, které můžete prožívat s kamarády po celý další život.

ad8} Mnohé činnosti vyžadují spolupráci zúčastněných v pracovním procesu. Tyto dovednosti si vyzkoušíte např. při volejbale. Bez vzájemné spolupráce hráčů v družstvu se tato hra vůbec nedá hrát.

ad9} Zdraví je považováno za nejvýznamnější hodnotu v lidském životě, která je výchozí pro šťastný a spokojený život. Správně prováděným tréninkem zvyšujeme svou výkonnost, zdatnost, upevňujeme si své zdraví. Výzkumy dokazují, že děti, které mají denně tělesnou výchovu, prokazují vyšší pohybovou zdatnost a lepší školní prospěch než jejich vrstevníci, kteří tělesnou výchovu nemají.

Jen naprostý ignorant může nevidět, že pohybové aktivity - zastoupené ve škole předmětem Tělesná výchova, hrají v životě člověka roli zcela nezastupitelnou. Já se o tom přesvědčuji denně. O většině z toho, co jsem se já ve škole učil, to bohužel, říci nemohu. Ale přeji Vám, aby u Vás to bylo jinak a znali jste odpověď na otázku: „K čemu mně to vlastně bylo...?

březen 2007 Petr N.