babulky z charbulky
Škola může zlepšit fyzickou zdatnost dětí
2009-04-29 15:14:21 | TV | 776x zobrazen | tv007Učitelské noviny č. 45/2002 (nebojte se, brýle nepotřebujete!)
ŠKOLA MŮŽE ZLEPŠIT FYZICKOU ZDATNOST DĚTÍ. Tři hodiny kvalitního tělocviku by byly řešením.
Naše mládež je na tom s fyzickou zdatností špatně. Tak zní v posledních letech každoroční hodnocení armády, která přijímá nové brance. Za pár let bude povinná vojenská služba minulostí, takže se třeba média o tento problém zajímat přestanou. Nicméně zatím se můžeme stále ještě ptát: Mají vojáci pravdu? Jsou na tom mladí lidé opravdu tak zle? A pokud ano, co s tím?
Zdatnost není jen ve vytrvalosti
Nejdříve je potřeba si ujasnit, co si máme vlastně pod termínem fyzická zdatnost představit. Podle JINDRY HEJNOVÉ z oddělení tělovýchovného lékařství 3. lékařské fakulty UK má jít o vyváženou kombinaci tří faktorů: vytrvalosti, síly a flexibility. "Ukazuje se, že nejen vytrvalost, ale i pohybový aparát dětí je na tom stále hůře," dodává Jindra Hejnová. Nejnovějším výzkumem, jehož výsledky vypovídají mimo jiné i o fyzické zdatnosti žáků (od 6 do 14 let) je projekt Školní mládež na konci 20. století (1999 - 2000). Na něj pak navazovala studie vypovídající o mládeži do 18 let. (Od roku 1999 se ještě realizuje výzkumný záměr Role pohybových aktivit v životě dětí a mládeže.) Co z výzkumů vyplývá? S věkem dítěte se čas věnovaný pohybu snižuje. Zatímco šestileté děti mají něco mezi 4 až 6 hodinami pohybu týdně, ve čtrnácti je to už jenom něco přes 2 hodiny. Viděno geograficky: mezi místa s nejzdatnější mládeží patří Jablonec nad Nisou, dále České Budějovice a Litvínov. Naopak nejhůře jsou na tom velká města (Praha, Brno, Ostrava) s tím, že třeba mezi pražskými školami jsou velké rozdíly. "Tělesná zdatnost, která je vázána na pravidelnou pohybovou aktivitu, je na nízké úrovni. Síla a flexibilita, které jsou vázány na kvalitní stravu, vypadají celkem dobře. Zároveň jsou ale děti stále obéznější, mají problémy spojené s držením těla, což souvisí s nevyhovujícími lavicemi ve třídě. Během výzkumů jsme nenašli prakticky žádné dítě, které by nemělo alespoň nějakou drobnou vadu," informuje VÁCLAV BUNC, jenž vede Sportovní výzkumné centrum Fakulty tělesné výchovy a sportu UK.
Protože se děti nepohybují, častěji onemocní
Jednou z obzvlášť zajímavých zdravotních příčin, proč se fyzická zdatnost u dětí a mládeže zhoršuje, může být i nepoměr mezi velikostí dnešních dětí a velikostí jejich vnitřních orgánů, čímž vzniká jakási orgánová nedostatečnost. "Jde o vědeckou hypotézu, zda plíce či srdce vůbec dokázaly narůst do rozměru, který odpovídá vnějším fyzickým dimenzím dnešních dětí. Předpokládá se totiž, že růst vnitřních orgánů je pomalejší než růst orgánů vázaných na tkáně a kosti," vysvětluje Bunc. Dále se nabízí otázka, zda jsou děti nyní častěji nemocné, protože mají málo pohybu, nebo naopak jejich zvýšená nemocnost má vliv na to, že méně sportují. "Jsem přesvědčena, že na snižující se tělesnou zdatnost dětí nemá v prvé řadě vliv nárůst některých onemocnění, například alergií, ale rozhodně nedostatek pohybu," míní Hejnová a pokračuje: "S nemocnými dětmi se musí také pracovat, ale jinak." K tomu by měla sloužit i zdravotní tělesná výchova, se kterou je to však špatné. Zdá se, že na většině škol dnes již ani není. Jindra Hejnová ví například jen o dvou školách v Praze, kde se zdravotní tělesná výchova provozuje. O dalších faktorech negativního vývoje tělesné zdatnosti u školní mládeže hovoří JAN TUPÝ, náměstek ředitele Výzkumného ústavu pedagogického: "Fyzická zdatnost u mládeže se průběžně zhoršuje nejen v naší republice, ale celosvětově. Výrazný vliv na to má současný životní styl, zejména sedavý způsob života, převaha činností, které nevedou k pohybu (práce s počítačem, sledování televize), nadměrné využívání dopravy (do školy dnes již děti nechodí tak často pěšky jako ještě před třiceti čtyřiceti lety) a nakonec samozřejmě i sezení ve škole (kolem 30 hodin týdně), kde mají žáci většinou jen dvě vyučovací hodiny tělesné výchovy týdně."
Třetí hodinu ano, ale kvalitní
Dvě hodiny školního tělocviku týdně jsou v našich zemích tradicí již přes 130 let. Pedagogové zabývající se tělesnou výchovou však po celé minulé století usilovali o rozšíření výuky na tři hodiny. Téměř se jim to koncem osmdesátých let podařilo. Tehdy dokonce vyšel i metodický pokyn ministerstva školství snažící se o postupné zavedení třetí hodiny tělesné výchovy na ZŠ i SŠ. Předpokládalo se, že všem školám se to podaří splnit do roku 1993. "Nakonec vše ztroskotalo z finančních důvodů, protože zavedení takovéto jedné hodiny představuje investici řádově několika miliard korun," tvrdí Jan Tupý. Zdá se však, že podmínky pro zavedení třetí hodiny tělocviku mohou být v brzku lepší než na začátku devadesátých let. Přestože hlavní finanční položka, odměny pro učitele tělesné výchovy, zůstává i nadále problémem, díky tomu, že ubývá dětí, je více místa v tělocvičnách. Navíc mnohá školní hřiště ve velkých městech, zvláště v Praze, mají umělý povrch. "Jsem pro tři hodiny tělesné výchovy, protože dvě hodiny pro dítě, které žádný jiný pohyb nemá, nemohou stačit. Musí jít však o kvalitní tři hodiny," sděluje Tupý. Výzkumy totiž také potvrzují, že neplatí přímá úměra mezi počtem hodin tělocviku a úrovní fyzické zdatnosti. Tři hodiny kvalitního cvičení by však byly důležité zejména pro děti na prvním a na začátku druhého stupně základní školy, kdy se vytváří vztah k pravidelnému pohybu a fyziologický základ tělesné zdatnosti pro celý život.
Dril je škodlivý
"Tělesná výchova není na mnoha školách realizována ve vztahu k potřebám žáka. Uplatňuje se totiž stále výkonový (nebo stereotypní) přístup, který řadu dětí, jež na požadavky učitele nestačí (nevidí v nich smysl), odrazuje," říká Jan Tupý. Dochází tak k paradoxu. Děti, které tělocvik potřebují nejvíce, ztrácejí motivaci a hodinám se pak často snaží vyhnout. A rodiče jim vycházejí vstříc. "Stále častěji dnes rodiče omlouvají své děti z hodin tělesné výchovy, a to hlavně na středních školách," informuje Tupý. Existuje ale i opačný extrém, kdy rodiče své dítě do sportu nutí, a to už od raného dětství. "Do drilu rodiče většinou promítají své vlastní potřeby a zkušenosti a nepřihlížejí k potřebám dítěte. Zapomínají totiž, že dítě není dospělý v malém těle," komentuje Václav Bunc. Jakýkoliv dril je však zcela nepřípustný u těch nejmenších dětí. Zatímco fyzický základ pro celoživotní tělesnou zdatnost se vytváří především ve věku mezi sedmi až třinácti lety, psychika musí dostat kvalitní signál již mnohem dříve. V tomto směru mohou mnoho udělat i mateřské školy. "Nejde o to vytvářet nějaké pohybové programy pro takto malé děti, ale dát jim maximální prostor pro spontánní pohybovou činnost," dokresluje Jan Tupý.
Tělocvik se nemá hodnotit jako matematika
Chyby při výuce tělesné výchovy nejsou podle Václava Bunce zapříčiněné nedostatečnou přípravou budoucích tělocvikářů: "Systém přípravy učitelů tělesné výchovy je kvalitní. S výukou je to ale již horší. Hodně záleží také na řediteli, jaké podmínky kantorovi ve škole dá a jak dalece mu na kvalitním tělocviku záleží. Musí se snažit také o to, aby tělocvik nebyl vnímán jako druhořadý předmět." Jednou z hlavních pedagogických chyb v tělocviku je nevyhovující způsob známkování. Dlouhodobě se diskutuje o tom, zda by měl být tělocvik vůbec známkován. "Známkování bych nechal na rozhodnutí školy," myslí si Jan Tupý. Václav Bunc by u známkování setrval: "Dítě, ale i rodiče potřebují dostat informaci o tom, jak na tom dítě je, a to i v tělesné výchově." Oba odborníci se ale shodují na tom, že hodnocení by nemělo být jako v ostatních předmětech vztaženo k nějakému obecnému standardu, ale k možnostem každého žáka a k vývoji, který předcházel jeho momentálnímu výkonu. Tento trend však ještě zdaleka není součástí tělocviku na každé škole. "Jednotný přístup v hodnocení je špatný i proto, že děti ve stejném věku mají během růstu rozdílné fyzické parametry. Také vrozené tělesné dispozice je předurčují k rozdílným sportům a výkonům," doplňuje Tupý a pokračuje: "Problém také je schopnost učitele uspokojit v rámci jedné třídy děti pohybově a fyzicky podprůměrné a zároveň vysoce nadprůměrné. Musí hledat takovou činnost, která optimálně vytíží celou třídu, pracovat se skupinami i jednotlivci." Tělocvikáři by také měli využívat celé spektrum didaktických stylů - od běžné frontální výuky až po zcela kreativní a individuálně prováděné činnosti.
Tělocvik jako vstupní brána pro pohyb
Další prvek, který by měla obsahovat kvalitní výuka tělesné výchovy, je vytvoření motivace k tomu, aby dítě sportovalo i mimo školu. "Škola by měla žákům nabídnout celou paletu pohybových činností a naučit je, jak je využívat ve volném čase. To potvrzují také informace z výzkumů: Lépe na tom většinou byly s fyzickou kondicí ty děti, které dostaly v tělocviku i návodné informace, jak sportovat. Dítě musí mít z pohybu ve škole také radost, aby pak samo chtělo tuto činnost provozovat. Další podmínkou je, aby učitelé o fyzické zdatnosti dítěte hovořili i s jeho rodiči a vysvětlili jim, co pro ni mohou doma udělat. "Výzkumy totiž jasně ukazují, že děti mají paradoxně nejméně pohybu přes víkend," říká Jan Tupý. S důrazem na informativní rovinu ve vztahu k pohybu počítají i připravované rámcové vzdělávací programy. Již název oblasti Člověk a zdraví, do kterého je tělesná výchova zahrnuta spolu s výchovou ke zdraví, napovídá, kde má být do budoucna těžiště. Tělocvik se bude nadále učit na jednotlivých pohybových činnostech (sportech), ale důraz bude kladen na poznání, jak se učit pohybovým aktivitám, a na zdravotní aspekt (povědomí kdy a jak pohyb správně použít). "Každá škola bude pak moci mít až tři hodiny tělesné výchovy, pokud je zařadí do učebního plánu. V řadě dnešních vzdělávacích programů to totiž ani nejde, a školy, které mají tři hodiny, tak vlastně překračují platné normy. Navíc zde bude ještě možnost volitelného předmětu, který může být zaměřen na nějakou pohybovou aktivitu," popisuje Jan Tupý. "Význam zdraví ve vztahu k pohybu musí však být žákům dobře vysvětlen. Většina dětí ve dvanácti letech nemá problémy se zdravotním stavem. Mohl by jim pak chybět motiv k pohybu, protože si budou myslet, že jim ve zdravotním slova smyslu nic nepřináší," uzavírá Jan Bunc.
LUKÁŠ DOUBRAVA
RSS - články